Jak na výživné v ČR

26. marec 2025

Adéla Baďurová, Martina Nováčková

Jak na výživné v ČR

Výživné v kontextu právní praxe nejčastěji představuje finanční prostředky sloužící k uspokojení životních potřeb („výživy“) konkrétní osoby. Přestože pojem výživné evokuje, že se jedná především o částku určenou na stravu, není tomu tak výhradně, resp. výživné pokrývá také například náklady na bydlení, oblečení, léky, volnočasové aktivity apod.

Přestože může nárok na výživné vzniknout i mezi „dospělými“ osobami, například manželi, typicky se o výživném hovoří zejména ve vztahu rodiče a dítěte, a právě na tento druh výživného se v tomto článku zaměřujeme. Vyživovací povinnost mezi rodičem a dítětem vzniká ze zákona narozením dítěte a může být plněna i tím, že rodič o dítě pečuje a osobně zajišťuje jeho potřeby. Tato povinnost pak zaniká v okamžiku, kdy se zletilé dítě stane osobou, která je schopna se sama živit – nejčastěji k tomu dochází ukončením studia, a tedy soustavné přípravy na budoucí povolání, tedy okamžikem, kdy může dítě vykonávat zvolené povolání. Bohužel se můžou vyskytnout i případy, kdy dítě není ani po dosažení zletilosti a ukončení studia schopné z objektivních důvodů samé se živit, a tak vyživovací povinnost může přetrvávat i nadále (např. zdravotní důvody).

Nejčastěji se s řešením výživného setkáme v situacích, kdy se rodiče dítěte rozcházejí a má být vyřešeno, jak bude každý rodič plnit svou vyživovací povinnost vůči dítěti. Nejběžnějším řešením je, že nad rámec osobní péče ještě rodiče přispívají druhému rodiči finančním obnosem na výživu společného dítěte.

Kromě podílu na péči o dítě jsou jedním ze zásadních určovatelů pro stanovení výše výživného majetkové poměry rodičů a jejich životní úroveň. Výživné by mělo odpovídat schopnostem a možnostem rodiče (například není možné, aby rodič hradil výživné vyšší, než je jeho příjem). Z hlediska životní úrovně by pak dítě v podstatě mělo mít takovou životní úroveň, jakou by mělo, kdyby žili rodiče spolu. Do životní úrovně se započítává nejen příjem daného rodiče, ale i hnutelné či nehnutelné věci, které vlastní nebo užívá (nemovitosti, auta).

V případě, kdy spolu rodiče nežijí, je nezbytné upravit nejen poměry dítěte (tedy především v případě nezletilých dětí), ale právě i samotné výživné. Obě kategorie jsou přitom vzájemně provázané a byť je předmětem tohoto článku výživné, krátce zmíníme to, jak může být nastavena péče o dítě. Obecně lze o dítě pečovat tak, že se rodiče střídají na téměř vyrovnaném principu. Druhou možností (ne příliš častou) je tzv. společná péče, kdy v podstatě rodiče o dítě pečují společně tak, jak je to obvyklé v běžných případech fungování rodiny. Další alternativou je výlučná péče jednoho z rodičů a styk druhého rodiče. Zvolený způsob péče má s ohledem na možnost plnění vyživovací péče osobně značný význam. Jsou případy společné péče či péče střídavé, kdy jsou poměry a životní úroveň obou rodičů vyrovnané, a výživné pak není upraveno vůbec. V ostatních případech se však většinou výživné jednomu či oběma rodičům stanovuje.

V případě úpravy jak poměrů, tak výživného není nezbytné, aby autoritativně rozhodoval soud, postačuje dohoda rodičů. Ne vždy jsou však rodiče schopni fungovat bez toho, aby bylo rozhodnuto přímo soudem, a to ať už by soud jen schválil jejich dohodu nebo rozhodl o návrhu rodičů tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmům a potřebám dítěte.

Aby rozhodování soudů bylo pro rodiče předvídatelné a čitelné, Ministerstvo spravedlnosti připravilo tabulky, které naznačují, jaké výživné by mohlo být rodiči stanoveno v návaznosti na jeho příjmy, výdaje a další okolnosti. Doporučující tabulka existovala už od roku 2010 a v roce 2022 došlo k jejímu aktualizování. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o obecné doporučení samozřejmě musí být tabulka zjednodušená a mohou nastat okolnosti, které se budou posuzovat individuálně, a tedy i odlišně od předmětné tabulky. 

Pro použití tabulky je nezbytné zjistit čistý příjem rodičů a kolik vyživovacích povinností konkrétní rodič má. Rozhodující je také věk dítěte, protože s věkem dítěte se také mění nároky a výdaje na zajištění jeho potřeb.

Pokud by nebylo možné v soudním řízení řádně doložit příjmy a majetkové poměry rodiče, lze použít fikci, že měsíční příjem takového rodiče představuje pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce (pro rok 2025 se jedná o částku 121.500, - Kč). Jedná se o jakousi formu sankce pro rodiče, který nespolupracuje a neumožňuje soudu zjistit nezbytné informace a získat potřebné podklady pro prokázání jeho příjmu.

Doporučují tabulka (zdroj: https://vyzivne.justice.cz/doporucujici-tabulka-vyzivneho-a-manual-k-ni/)

Kromě tabulky Ministerstvo spravedlnosti nechalo vypracovat také kalkulačku, která při zadání parametrů vypočte nejpravděpodobnější výši výživného (https://vyzivne.justice.cz/kalkulacka-vyzivneho/). Byť lze zdůraznit, že tabulka i kalkulačka mají jen doporučující charakter, v soudním řízení se jak soud, tak i Orgán sociálně právní ochrany dítěte (OSPOD), který v těchto soudních sporech zastupuje zájmy dítěte, podle těchto tabulek v převážné většině případů skutečně orientují.

Dohodnuté či soudem stanovené výživné náleží konkrétnímu dítěti, ale hradí se k rukám druhého rodiče, a to až do chvíle, než dítě dosáhne zletilosti. Po dosažení zletilosti se má výživné hradit již přímo k rukám daného dítěte, lze se však z praktických důvodů dohodnout, že se bude i nadále hradit k rukám druhého rodiče. Není také výjimkou, zejména v případech vyššího příjmu rodiče, že je část výživného určena ke spotřebování a část výživného směřuje na spoření pro dítě (spořící účet).

Z praktického hlediska se výživné hradí nejčastěji v pravidelných měsíčních splátkách, a to za měsíc dopředu (pokud není rozhodnuto či domluveno jinak). V případě výživného pro nezletilé lze žádat soud o určení výživného i zpětně (tedy před podáním návrhu na rozhodnutí v otázce výživného), a to nejdéle 3 roky zpětně. Pokud by došlo ke snížení výživného u dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, platí, že se již spotřebované výživné nevrací.

V souvislosti s výživným je nezbytné zdůraznit, že soudem stanovené výživné je rodič povinen hradit a rozhodnutí soudu je v takovém případě exekučním titulem. Pokud by rodič svou vyživovací povinnost neplnil, vystavuje se riziku spáchání trestného činu zanedbání výživy.

« »