Jak se vyvarovat Švarcsystému
19. január 2024
Adéla Baďurová, Martina Nováčkováá
Právní úprava problematiky závislé práce a situace, kdy je nelegálně zastírána závislá práce tak, že na místo pracovního poměru je využit jiný smluvní typ, je v ČR známá již dlouhou dobu. Přesto stále existují nejasnosti a pochybnosti, jakou formu spolupráce a plnění úkolů zvolit, aby se žádná ze smluvních stran nevystavovala riziku sankce.
S kartami se rozhodla dokonce zamíchat i Evropská unie, která připravuje směrnici ve vztahu k digitálním platformám (vztahuje se zejména na roznáškové služby, taxikáře, pomocnice v domácnosti apod., u kterých aktuálně funguje model, že činnost vykonává osoba OSVČ neboli „ičař“ a digitální platforma zprostředkovává zakázky). Tato směrnice by měla vymezit hranici, kdy je možné takto fungovat a omezit možnost vyhnout se i v rámci těchto služeb pracovněprávnímu poměru. Některé původní návrhy na úpravu byly poměrně přísné:
- Evropský parlament navrhuje, aby se za zaměstnance považovala každá osoba, u které by byl zjistitelný jakýkoliv prvek kontroly.
- Rada EU by viděla hranice ve splnění tří ze sedmi kritérií, kterými jsou:
- stanovení maximální výše odměny ze strany digitální platformy
- požadavek digitální platformy na dodržování pravidel výkonu činnosti (chování ke klientům, oblečení, postupy …)
- realizace dohledu (např. elektronickými prostředky … trackování)
- omezení z hlediska doby poskytování činnosti („pracovní doby“ – kdy bude osoba aktivní a kdy nikoliv)
- omezení možnosti přijímat nebo odmítat úkoly
- trvání na osobním provádění činností (ne prostřednictvím náhradníků, subdodavatelů …)
- klienti vázáni na digitální platformu ne OSVČ (znemožnění vzniku klientské základny) a omezení konat činnost pro třetí osobu (výhradní spolupráce)
- Evropská komise by viděla hranici ve splnění dvou z pěti podmínek
- stanovení maximální výše odměny ze strany digitální platformy
- požadavek digitální platformy na dodržování pravidel výkonu činnosti (chování ke klientům, oblečení, postupy …) a realizace dohledu (např. elektronickými prostředky … trackování)
- omezení z hlediska doby poskytování činnosti („pracovní doby“ – kdy bude osoba aktivní a kdy nikoliv),
- omezení možnosti přijímat nebo odmítat úkoly, přidělování úkolů
- trvání na osobním provádění činností (ne prostřednictvím náhradníků, subdodavatelů …) a vázání klientů na digitální platformu ne OSVČ (znemožnění vzniku klientské základny) a omezení konat činnost pro třetí osobu (výhradní spolupráce).
Podle aktuálních informací se však Evropský parlament, Rada EU a Evropská komise přiklonili k variantě 5 podmínek, z nichž v případě splnění 2 bude moci každá ze stran žádat (nemělo by se tedy jednat o automatickou povinnost), aby přešla spolupráce do zaměstnaneckého poměru. Vše může být ještě změněno či upraveno v rámci diskuze členských států.
I když tendence směřují k omezování spolupráce mezi podnikatelem a fyzickou osobou jsou zjevné, je vzhledem k aktuální úpravě „dohodářů“ v českém zákoníku práce, která v plném rozsahu začala platit od 1.1.2024, možné očekávat, že se podnikatelé budou snažit najít jiné řešení pro provádění své činnosti prostřednictvím dalších osob. I proto je vhodné přehledně sumarizovat jednotlivé podmínky, rozdíly a možnosti, jak v souladu s právní úpravou řešit spolupráci s další osobou – tedy zda je možné zvolit jinou formu spolupráce nebo je nezbytné osobu zaměstnat v souladu se zákoníkem práce.
Srovnání výkonu práce v rámci pracovněprávního vztahu a spolupráce s osobou samostatně výdělečně činnou – aneb jak se vyvarovat švarcsystému
Určení |
Základní pracovněprávní vztah (ZPV) |
Spolupráce s osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ)
|
Výkon závislé práce – práce, kde vystupuje zaměstnanec a zaměstnavatel a která se řídí zákoníkem práce.
Pokud vykonává osoba závislou práci, lze ji vykonávat jen podle zákoníku práce, a to výlučně v základním pracovněprávním vztahu, kterým jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nehraje roli, zda je vykonávána na plný či částečný úvazek.
|
Provádění činností či poskytování služeb v rámci podnikatelské činnosti dodavatele/poskytovatele vůči objednateli/odběrateli (podnikateli) (dále jen „osoba XY“) nejčastěji na základě smlouvy nepojmenované (např. o spolupráci) či jiných smluvních typů dle občanského zákoníku.
Pokud jde o výkon podnikatelské činnosti, jedná se o vztah mezi dvěma podnikateli (v podstatě rovnocenný), který se neřídí zákoníkem práce, ale naopak převážně občanským zákoníkem.
|
|
Závislá páce je práce:
|
Podnikání je činností:
a podnikatelem je osoba:
|
|
Vzhledem ke skutečnosti, že otázka tzv. švarcsystému je otázkou nelegální práce, která je upravena zákonem o zaměstnanosti, jsou z hlediska státní autority oprávněným orgánem orgány inspekce práce (Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce). Tyto ve vztahu k nelegálnímu zaměstnávání jednak kontrolují plnění povinností vyplývajících z právních předpisů (zejména dle zákona o zaměstnanosti), vyžadují odstranění zjištěných nedostatků, vedou přestupková řízení a ukládají pokuty, poskytují poradenství. Nelegální práce je definována v § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti – pokud pomineme, že nelegální prací je práce cizince v rozporu se zákonem o zaměstnanosti (zde se nejedná o švarcsystém, a proto tato nelegální práce není předmětem tohoto článku), je nelegální prací „práce, která má znaky závislé práce a je konána fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah“. A novelou účinnou od 1.1.2024 je doplněno, že „Pro posouzení toho, zda se jedná o nelegální práci, není podstatná délka výkonu této práce“ – tato změna má význam zejména proto, že judikatura dovozovala, že pro závislou práci byl jedním ze znaků soustavnost (jakási dlouhodobá osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli). Původně měla inspekce práce tedy problémy v případě prokázání soustavnosti, což je nyní odstraněno a inspektoráty tak mají zjednodušeno dosažení závěru o nelegálnosti práce. Jinými slovy za „švarcsystém“ by byla tedy považována taková činnost pro jiného, která by splňovala definici závislé práce, ale byla by vykonávána v jiném než základním pracovněprávním vztahu, a to bez ohledu na soustavnost či naopak krátkodobost takové spolupráce. Pokud by byla zjištěna nelegální práce, hrozí pokuta nejen právnické či fyzické osobě, která je „skrytým“ zaměstnavatelem (až do výše 10.000.000,- Kč), ale dokonce i fyzické osobě, která je „skrytým“ zaměstnancem (až do výše 100.000,- Kč). Význam pro určení, zda je daná činnost závislou prací a je tedy nelegální prací nebo splňuje podmínky pro to, aby se jednalo o podnikatelskou činnost, má tedy především názor a postoj orgánů inspekce práce. Často je v rámci prováděné kontroly tendence bez dalšího konstatovat nelegální zaměstnávání, a to proto, že při rozlišování závislé práce a činnosti podnikatelské existují některé skutečnosti, které se prolínají a hranice mezi oběma způsoby tak není zcela ostrá. Častokrát i v případě spolupráce s OSVČ se snaží smluvní partner zajistit určitou míru bezpečnosti, a tak na činnost OSVČ ve vyšší míře dohlížet, v důsledku pravidelného zadávání se může zdát, že činnost organizuje a současně pokud se jedná o svými schopnostmi „odborníka“, objevují se snahy si takového dodavatele/zástupce udržet – to vše může z pohledu inspekce práce vypadat jako znaky závislé práce. Aby mohla být určitá činnost považována za práci závislou, musí být všechny stanovené předpoklady (znaky) splněny současně (ve vztahu k digitálním platformám může toto pojetí změnit právě výše zmíněná směrnice). Pro to, aby se riziko snížilo či zcela eliminovalo, je nezbytné spolupráci s OSVČ nastavit dostatečně přesvědčivě, aby nevznikaly pochybnosti o charakteru právního vztahu. Velkým pomocníkem v takovém případě může být správně formulovaná smlouva (obsahově i z hlediska formy) a podmínky. Právě vymezení podmínek by mělo být takové, aby se strany vyhnuly co nejvíce znakům závislé práce. Lze však poznamenat, že některé typy činností jsou už ze své podstaty (nebo tradice a zvyklostí) velmi blízké závislé práci. |
||
Porovnání a odlišení |
Porovnání jednotlivých znaků závislé práce a spolupráce s OSVČ – odlišení a čemu věnovat pozornost: |
|
Znaky závislé práce:
|
Odlišení: |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Výhody OSVČ |
Srovnání – výhody spolupráce s OSVČ, pokud je taková spolupráce možná |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Souběh ZPV a činnosti OSVČ |
Souběh ZPV a spolupráce s OSVČ |
|
Byť toto nebývá příliš časté, existuje možnost, aby jedna osoba vystupovala v rámci ZPV jako zaměstnanec a zároveň pro svého zaměstnavatele poskytovala i činnosti jako OSVČ. V takovém případě je však naprosto zásadní, aby došlo jednoznačnému a nepochybnému rozlišení obou vztahů. Podstatné také je, aby činnost, kterou bude osoba vykonávat jako OSVČ byla u daného „zaměstnavatele“ vykonávána mimo pracovní poměr u všech subjektů. Nelze tímto způsobem obcházet ustanovení týkající se přesčasů nebo mzdových podmínek. Je přitom logické, že to toto bude ze strany kontrolních orgánů skutečně detailně posuzováno. Je proto nezbytné dbát zvláštní pozornosti takovým případů a více než kdykoliv důsledně dbát upozorněním a vyhnutí se výše popsaným znakům závislé práce. |
||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
OSVČ a obchodní společnost |
|
V praxi u osoby XY můžou působit kromě OSVČ také právnické osoby (nejčastěji s.r.o.). Je nezbytné, aby právě u fyzických osob nebylo zřetelné, že vykonávají činnosti zcela odlišné od ostatních právnických osob, které by přitom odpovídaly spíše zaměstnaneckému poměru. Problém by mohl nastat zejména, pokud by taková fyzická osoba činnost vykonávala v prostorech osoby XY. |
Nad rámec výše uvedeného je možné si naznačit, jak by mohla probíhat kontrola ze strany inspekce práce, zejména tedy ve vztahu k možnosti nelegálního zaměstnávání.
Nejprve se tedy inspektoři dostaví na konkrétní místo (pracoviště „zaměstnavatele“). Následuje prokázání se služebním průkazem. Následně tedy mohou inspektoři jednak požadovat doložení relevantních dokumentů – zejména pracovní smlouvu je zaměstnavatel povinen mít k dispozici na pracovišti (i za toto hrozí pokuta) a jednak provádět dotazování a komunikovat s osobami, které se na pracovišti vyskytují (zejména tedy za účelem „odhalení“ nelegální práce).
Bohužel dotazy inspektorů mohou být pro běžnou méně opatrnou osobu natolik nejasné, že nedůslednou odpovědí mohou vyvolat dojem o tom, že skutečně na daném místě dochází k faktickému výkonu práce na základě zdánlivé spolupráce s OSVČ, a tedy ke švarcsystému.
Riziko tedy představuje okamžik, kdy by se inspektor dostavil na pracoviště osoby XY a zde by se kromě zaměstnanců nacházely i další osoby, které by tedy byly OSVČ spolupracující na základě jiné než pracovní smlouvy. Právě na ně by inspektoři zaměřili svou pozornost, a to dotazy typu:
„Kdo Vás kontroluje v práci?“, „Kdo Vám zadává úkoly?“, „Kdo od Vás přebírá úkoly?“, „Jaká je Vaše pracovní doba a kdo Vám ji určuje?“, „Kdo a jak eviduje Vaši pracovní dobu/přítomnost tady?“, „Kdo jsou Vaši kolegové?“, „Jak řešíte absenci/dovolenou?“.
Jak bylo výše uvedeno, abyste se vyhnuli případným postihům a negativním závěrům kontroly, nejvhodnější je myslet na rizika již na začátku a co nejlépe nastavit parametry spolupráce a obsah smlouvy stejně jako si s OSVČ objasnit jednotlivé skutečnosti tak, aby byl v případě potřeby schopen adekvátně reagovat.